Definify.com
Definition 2024
čí
čí
See also: Appendix:Variations of "ci"
Czech
Pronoun
čí
- (interrogative) whose
Declension
declension of čí
singular | ||||
---|---|---|---|---|
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | čí | |||
genitive | čího | čí | čího | |
dative | čímu | čí | čímu | |
accusative | čího | čí | ||
vocative | čí | |||
locative | čím | čí | čím | |
instrumental | čím | čí | čím | |
plural | ||||
nominative | čí | |||
genitive | čích | |||
dative | čím | |||
accusative | čí | |||
vocative | čí | |||
locative | čích | |||
instrumental | čími, (colloquial) číma |
Slovak
Etymology
From Proto-Slavic *čьjь.
Pronoun
čí
- (interrogative) whose
Declension
declension of čí
singular | ||||
---|---|---|---|---|
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | čí | čia | čie | |
genitive | čieho | čej | čieho | |
dative | čiemu | čej | čiemu | |
accusative | čieho | čí | čiu | čie |
locative | čom | čej | čom | |
instrumental | čím | čou | čím | |
plural | ||||
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | čí | čie | ||
genitive | čích | |||
dative | čím | |||
accusative | čích | čie | ||
locative | čích | |||
instrumental | čími |