Definify.com
Definition 2025
дзвонити
дзвонити
Ukrainian
Verb
дзвони́ти • (dzvonýty) impf (perfective подзвони́ти)
Conjugation
Conjugation of дзвонити
| imperfective aspect | ||
|---|---|---|
| infinitive | дзвони́ти dzvonýty |
|
| participles | present tense | past tense |
| active | — | — |
| passive | — | — |
| adverbial | дзво́нячи dzvónjačy |
дзвони́вши dzvonývšy |
| present tense | future tense | |
| 1st singular я |
дзвоню́ dzvonjú |
бу́ду дзвони́ти, дзвони́тиму búdu dzvonýty, dzvonýtymu |
| 2nd singular ти |
дзво́ниш dzvónyš |
бу́деш дзвони́ти, дзвони́тимеш búdeš dzvonýty, dzvonýtymeš |
| 3rd singular він / вона / воно |
дзво́нить dzvónytʹ |
бу́де дзвони́ти, дзвони́тиме búde dzvonýty, dzvonýtyme |
| 1st plural ми |
дзво́нимо, дзво́ним dzvónymo, dzvónym |
бу́демо дзвони́ти, дзвони́тимемо búdemo dzvonýty, dzvonýtymemo |
| 2nd plural ви |
дзво́ните dzvónyte |
бу́дете дзвони́ти, дзвони́тимете búdete dzvonýty, dzvonýtymete |
| 3rd plural вони |
дзво́нять dzvónjatʹ |
бу́дуть дзвони́ти, дзвони́тимуть búdutʹ dzvonýty, dzvonýtymutʹ |
| imperative | singular | plural |
| first-person | — | дзвоні́мо, дзвоні́м dzvonímo, dzvoním |
| second-person | дзвони́ dzvoný |
дзвоні́ть dzvonítʹ |
| past tense | singular | plural ми / ви / вони |
| masculine я / ти / він |
дзвони́в dzvonýv |
дзвони́ли dzvonýly |
| feminine я / ти / вона |
дзвони́ла dzvonýla |
|
| neuter воно |
дзвони́ло dzvonýlo |
|
Synonyms
- телефонувати (telefonuvaty)