Definify.com
Definition 2025
conprobatus
conprobatus
Latin
Participle
conprobātus m (feminine conprobāta, neuter conprobātum); first/second declension
- Alternative form of comprobātus
Inflection
First/second declension.
| Number | Singular | Plural | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Case / Gender | Masculine | Feminine | Neuter | Masculine | Feminine | Neuter | |
| nominative | conprobātus | conprobāta | conprobātum | conprobātī | conprobātae | conprobāta | |
| genitive | conprobātī | conprobātae | conprobātī | conprobātōrum | conprobātārum | conprobātōrum | |
| dative | conprobātō | conprobātō | conprobātīs | ||||
| accusative | conprobātum | conprobātam | conprobātum | conprobātōs | conprobātās | conprobāta | |
| ablative | conprobātō | conprobātā | conprobātō | conprobātīs | |||
| vocative | conprobāte | conprobāta | conprobātum | conprobātī | conprobātae | conprobāta | |