Definify.com
Definition 2025
hviter
hviter
Old Swedish
Etymology
From Old Norse hvítr, from Proto-Germanic *hwītaz.
Adjective
hvīter
Declension
Declension of hvīter (strong)
| singular | masculine | feminine | neuter |
|---|---|---|---|
| nominative | hvīter | hvīt | hvīt |
| accusative | hvītan | hvīta | hvīt |
| dative | hvītum, -om | hvītri, -re | hvītu, -o |
| genitive | hvīts | hvītrar | hvīts |
| plural | masculine | feminine | neuter |
| nominative | hvītir, -e(r) | hvītar | hvīt |
| accusative | hvīta | hvītar | hvīt |
| dative | hvītum, -om | hvītum, -om | hvītum, -om |
| genitive | hvītra | hvītra | hvītra |
Declension of hvīter (weak)
| singular | masculine | feminine | neuter |
|---|---|---|---|
| nominative | hvīti, -e | hvīta | hvīta |
| accusative | hvīta | hvītu, -o | hvīta |
| dative | hvīta | hvītu, -o | hvīta |
| genitive | hvīta | hvītu, -o | hvīta |
| plural | masculine | feminine | neuter |
| nominative | hvītu, -o | hvītu, -o | hvītu, -o |
| accusative | hvītu, -o | hvītu, -o | hvītu, -o |
| dative | hvītu, -o | hvītu, -o | hvītu, -o |
| genitive | hvītu, -o | hvītu, -o | hvītu, -o |
Descendants
- Swedish: vit