Latin
Verb
procā
- second-person singular present active imperative of procō
Polish
Etymology
From Proto-Slavic *porťa.
Pronunciation
Noun
proca f
- sling
Declension
declension of proca
|
singular |
plural |
| nominative |
proca
|
proce
|
| genitive |
procy
|
proc
|
| dative |
procy
|
procom
|
| accusative |
procę
|
proce
|
| instrumental |
procą
|
procami
|
| locative |
procy
|
procach
|
| vocative |
proco
|
proce
|