Definify.com
Definition 2025
vilia
vilia
Latin
Adjective
vīlia
Old Swedish
Etymology
From Old Norse vilja, from Proto-Germanic *wiljaną.
Verb
vilia
- to want
Conjugation
<div class="NavFrame" width: 100%;">
Conjugation of vilia (weak)
| present | past | ||||
|---|---|---|---|---|---|
| infinitive | vilia | — | |||
| participle | viliandi, -e | vilit (n) | |||
| active voice | indicative | subjunctive | imperative | indicative | subjunctive |
| iæk | vil | vili, -e | — | vildi, -e | vildi, -e |
| þū | vil | vili, -e | — | vildi, -e | vildi, -e |
| han | vil | vili, -e | — | vildi, -e | vildi, -e |
| vīr | vilium, -iom | vilium, -iom | vilium, -iom | vildum, -om | vildum, -om |
| īr | vilin | vilin | vilin | vildin | vildin |
| þēr | vilia | vilin | — | vildu, -o | vildin |
| mediopassive voice | indicative | subjunctive | imperative | indicative | subjunctive |
| iæk | — | — | — | — | — |
| þū | — | — | — | — | — |
| han | — | — | — | — | — |
| vīr | — | — | — | — | — |
| īr | — | — | — | — | — |
| þēr | — | — | — | — | — |
Descendants
- Swedish: vilja