Definify.com
Definition 2025
improbatus
improbatus
Latin
Participle
improbātus m (feminine improbāta, neuter improbātum); first/second declension
Inflection
First/second declension.
| Number | Singular | Plural | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Case / Gender | Masculine | Feminine | Neuter | Masculine | Feminine | Neuter | |
| nominative | improbātus | improbāta | improbātum | improbātī | improbātae | improbāta | |
| genitive | improbātī | improbātae | improbātī | improbātōrum | improbātārum | improbātōrum | |
| dative | improbātō | improbātō | improbātīs | ||||
| accusative | improbātum | improbātam | improbātum | improbātōs | improbātās | improbāta | |
| ablative | improbātō | improbātā | improbātō | improbātīs | |||
| vocative | improbāte | improbāta | improbātum | improbātī | improbātae | improbāta | |