Definify.com
Webster 1913 Edition
Definition 2025
kóń
kóń
Kashubian
Noun
kóń m
Declension
declension of kóń
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | kóń | kònie |
| genitive | kònia | kòni |
| dative | kòniowi | kòniom |
| accusative | kònia | kònie |
| instrumental | kòniã | kòniama |
| locative | kòniu | kòniach |
| vocative | kòniu | kònie |
Lower Sorbian

dwa kónja
Alternative forms
- koń (obsolete)
Etymology
From Proto-Slavic *konjь, from Proto-Indo-European *ḱem- (“hornless”)
Pronunciation
- IPA(key): /kɨnʲ/, /kɛnʲ/
Noun
kóń m
Declension
Declension of kóń
Upper Sorbian
Etymology
From Proto-Slavic *konjь, from Proto-Indo-European *ḱem- (“hornless”)
Pronunciation
Noun
kóń m
Declension
Declension of kóń
| Singular | Dual | Plural | |
|---|---|---|---|
| Nominative | kóń | konjej | konje |
| Genitive | konja | konjow | konjow |
| Dative | konjej | konjomaj | konjam |
| Accusative | konja | konjej | konje |
| Instrumental | konjom | konjomaj | konjemi |
| Locative | konju | konjomaj | konjach |