Definify.com
Definition 2024
loučit
loučit
Czech
Verb
loučit impf (perfective rozloučit)
- (reflexive, used with se) to say goodbye
Conjugation
| Present Singular | Present Plural | Past Singular | Past Plural | |
|---|---|---|---|---|
| 1st person | loučím | loučíme | loučil jsem, loučila jsem | loučili jsme, loučily jsme |
| 2nd person | loučíš | loučíte | loučil jsi, loučila jsi | loučili jste, loučily jste |
| 3rd person | loučí | loučí | loučil, loučila, loučilo | loučili, loučily |