Czech

Noun

konec m

1. end (extreme part)
2. (dated) end (purpose)
   • 1923, ===External links===

• konec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• konec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

Zákon na ochranu republiky:

Kdo se s někým spolčí k úkladům o republiku, kdo vejde k témuž konci ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními,...

Declension

Antonyms

• začátek m

Related terms

• končit
• nekonečno n
• koncovka f
• konečný m
• nekonečný m
• koncový m
• konec světa m
• nakonec
• konečně

Serbo-Croatian

Etymology

From Proto-Slavic *konьcь.

Noun

konec m

1. (Kajkavian) end
2. (Kajkavian) thread

Related terms

• konac

Slovene

Etymology

From Proto-Slavic *konьcь.

Pronunciation

• IPA^(key): /ˈkɔ̀ːnəts/
• Tonal orthography: kónəc

Noun

kônec m inan ‎(genitive kônca, nominative plural kônci)

1. end (extreme part)
2. part

   Na drugem koncu sveta.‎

   On the other part of the world.

3. tip (of one's tongue)

Declension

Antonyms

• začétek

Related terms

• končati
• končen
• zaključek
• končno