Definify.com

Definition 2024


kráka

kráka

See also: Kraká and kråka

Faroese

Noun

kráka f (genitive singular kráku, plural krákur)

  1. crow

Declension

Declension of kráka
f1 singular plural
indefinite definite indefinite definite
nominative kráka krákan krákur krákurnar
accusative kráku krákuna krákur krákurnar
dative kráku krákuni krákum krákunum
genitive kráku krákunnar kráka krákanna

Derived terms

  • felliskráka
  • fútakráka
  • heimakráka
  • hermikráka
  • hjaltakráka
  • hjaltlandskráka
  • hjákráka
  • illveðurskráka
  • kjøtkráka
  • kuldakráka
  • landkráka
  • óveðurskráka
  • skjálvtakráka
  • tangakráka
  • vatnkráka
  • krákubein
  • krákuber
  • krákudansur
  • krákudóttir
  • krákudrýlur
  • krákuegg
  • krákufótur
  • krákufuglur
  • krákuglitur
  • krákugull
  • krákuhjarta
  • krákuhælur
  • krá****árn
  • krákukjøt
  • krákuklíggj
  • krákuklór
  • krákumál
  • krákumánaður
  • krákumáni
  • krákunev
  • krákungi
  • krákupennur
  • krákupippa
  • krákureiður
  • krákuspýggja
  • krákuting
  • krákuungi

Anagrams


Icelandic

Etymology

From Old Norse kráka.

Pronunciation

  • IPA(key): /ˈkʰrauːka/
    Rhymes: -auːka

Noun

kráka f (genitive singular kráku, nominative plural krákur)

  1. crow

Declension

Derived terms

Anagrams


Old Norse

Etymology

From Proto-Indo-European *gerh₂- (to cry hoarsely).

Noun

kráka f (genitive kráku, plural krákur)

  1. crow

Descendants

See also

References

  • Entry "kráka" on page 249 in: Geir T. Zoëga "A Concise Dictionary of Old Islandic", Oxford at the Claredon Press (1910).