Definify.com
Definition 2025
причитать
причитать
Russian
Verb
причита́ть • (pričitátʹ) impf
Conjugation
Conjugation of причита́ть (class 1a imperfective intransitive)
| imperfective aspect | ||
|---|---|---|
| infinitive | причита́ть pričitátʹ |
|
| participles | present tense | past tense |
| active | причита́ющий pričitájuščij |
причита́вший pričitávšij |
| passive | — | — |
| adverbial | причита́я pričitája |
причита́в pričitáv, причита́вши pričitávši |
| present tense | future tense | |
| 1st singular (я) | причита́ю pričitáju |
бу́ду причита́ть búdu pričitátʹ |
| 2nd singular (ты) | причита́ешь pričitáješʹ |
бу́дешь причита́ть búdešʹ pričitátʹ |
| 3rd singular (он/она́/оно́) | причита́ет pričitájet |
бу́дет причита́ть búdet pričitátʹ |
| 1st plural (мы) | причита́ем pričitájem |
бу́дем причита́ть búdem pričitátʹ |
| 2nd plural (вы) | причита́ете pričitájete |
бу́дете причита́ть búdete pričitátʹ |
| 3rd plural (они́) | причита́ют pričitájut |
бу́дут причита́ть búdut pričitátʹ |
| imperative | singular | plural |
| причита́й pričitáj |
причита́йте pričitájte |
|
| past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
| masculine (я/ты/он) | причита́л pričitál |
причита́ли pričitáli |
| feminine (я/ты/она́) | причита́ла pričitála |
|
| neuter (оно́) | причита́ло pričitálo |
|
Derived terms
- запричита́ть (zapričitátʹ)
- причита́ние (pričitánije)
Related terms
- чита́ть impf (čitátʹ), прочита́ть pf (pročitátʹ), проче́сть pf (pročéstʹ)
- чита́тель (čitátelʹ)
- чи́тка (čítka)
- чита́льный (čitálʹnyj), чита́льня (čitálʹnja)